Jak jste se dostlala k herectví?
Jako dítě jsem recitovala, chodila jsem snad na všechny recitační soutěže. Některé jsem i vyhrála. Bavil mě balet, kterému jsem se chtěla věnovat, jenže nastal problém. Měřila jsem 168 centimetrů, což bylo tehdy na baletku hodně. Dozvěděla jsem se, že v Brně otvírají dramatické oddělení Státní konzervatoře, takže jsem dala vale kariéře baletky a přihlásila se. Do ročníku jsem chodila s Eliškou Balzerovou nebo Laďkou Kozderkovou.
Vzpomínáte si, kolik dívek usilovalo o hlavní roli ve filmu Já, truchlivý bůh?
Na konkurz do tohoto filmu jsem byla pozvána na základě fotografie z třetího ročníku konzervatoře, kdy jsme posílali fotky do hereckého rejstříku na Barrandov. Na fotografii jsem měla vlasy přebarvené na blond. Pokud si dobře vzpomínám, bylo nás 320 uchazeček. Prošla jsem třemi koly konkurzu a měla štěstí, že hned první kamerovou zkoušku jsem natáčela s Milošem Kopeckým a Pavlem Landovským.
Je pravda, že jste se setkala se spisovatelem Milanem Kunderou, který byl autorem knihy Směšné lásky, podle níž vznikl film?
Ano, dokonce na mě během konkurzu upozornil režiséra Antonína Kachlíka. Asi jsem nejvíce odpovídala představě naivní dívky z jeho knihy.
Jak se během natáčení choval Miloš Kopecký, nebyl náladový?
Zpočátku jsme měla strach a trému, ale musím říct, že se choval výborně. Točilo se mi s ním velice dobře.
Kopecký byl známý jako velký záletník. Nepokoušel se vás svádět?
To víte, že pokoušel. Ale já byla tehdy zamilovaná do svého budoucího muže, takže jsem mu nedala příležitost. Na druhé straně musím přiznat, že mi to lichotilo.
Stýkala jste se s ním i později?
Musím vám nejdříve prozradit historiku. Při natáčení jsem měla hlad a odskočila jsem si do bufetu. Chtěla jsem si koupit salát a housku. Kopecký mě uviděl ve frontě a doslova mě z ní vytáhnul. Přece tady nebudete stát, zvolal a za ruku mě doslova odtáhl do restaurace. Objednal jahodové knedlíky. Po letech jsme se potkali na natáčení v Ostravě. Sotva mě uviděl, už mě hlasitě zval na jahodové knedlíky. A na ty jsme si pak vždycky zašli, když jsme spolu natáčeli v Ostravě.
A Pavel Landovský?
Už i tehdy byl zemitý a hodně živočišný člověk, jak působil ve filmu, takový byl i ve skutečnosti. Připadal mi velmi zábavný. Dokonce přijel s velkou kyticí na oslavu mých dvacátých narozenin. Oblékl se do slušivého smokingu. Nelitoval najetých kilometrů. Měl jednu velkou slabost – dobré jídlo.
Později jste natáčela film Hvězda padá vzhůru s Karlem Gottem…
S Karlem Gottem jsme se potkala už dříve v brněnské televizi, kde jsem moderovala pořady Brněnské kolo a Panoráma, takže jsme se zběžně znali. Hostovala jsem tehdy ve Státním divadle Ostrava a z natáčení v Praze jsem se potřebovala dostat do Ostravy, abych stihla představení. Barrandov mi zaplatil letenky na trase Praha – Ostrava, jenže natáčení se protahovalo a hrozilo, že odlet nestihnu. Vložil se do toho nakonec samotný Karel Gott a dovezl mě na letiště. Dojel až na letištní plochu, jenže v tom okamžiku už od letadla odjížděly schody. Karel Gott vyběhl na letištní plochu, začal gestikulovat a schody znovu přistavili k letadlu. Všichni pasažéři to sledovali a těšili se, že na palubu nastoupí slavný zpěvák. Muselo je zklamat, že jsem do Ostravy letěla nakonec já.
Jak dlouho trvalo natáčení těchto filmů?
Bývalo to různě. Truchlivý bůh se točil rok. Ve svém druhém filmu Sladké hry minulého léta jsme měla jen menší roli, takže to bylo jen pár dnů, stejně jako Hvězda padá vzhůru. Ale pak jsem natáčela film Ohnivé křižovatky a tam jsme natáčela zase celý rok, protože jsem měla hlavní roli.
Byl Karel Gott dobrým hercem?
Nepamatuji si, že by kvůli němu museli něco přetáčet. Neměl žádné hvězdné manýry a choval se příjemně. Vzpomínám si, že po premiéře nás pozvali na raut, na kterém vládla naškrobená atmosféra. Manželovi z talíře vyskočila při napichování cibulka a spadla Gottovi do klína. On ji se zvednutým obočím hodil na zem a pod stolem do ní kopl. Když přiletěla k nohám dalšímu, kopl do ní také a najednou celý stůl hrál s cibulí fotbal. Všichni se tomu chechtali a atmosféra se najednou uvolnila.
Proč jste později přestala hrát?
Chtěla jsem mít děti a když se mi narodil první syn Robert a po dvou letech Tomáš, neměl mi je kdo hlídat. Odmítla jsem proto několik rolí a režiséři se přestali ozývat. Dalším problémem bylo, že jsem z Ostravy a nechtěla jsem z města odejít. Kdybych se odstěhovala do Prahy, asi bych natočila více filmů. Nikdy jsem toho ale nelitovala. Miluji chvilky, kdy se s celou rodinou setkáme, popovídáme si u vína a probíráme se starými i novými fotkami. Mám už konečně i první vnučku – Kristýnku!
Dnes vyučujete na umělecké škole. Je těžké vést děti?
Ne, určitě ne. Práce s dětmi mě baví. Připravuji je i na studia na konzervatoři a pět mých studentů se na konzervatoř dostalo. Teď připravuji další dívenku a doufám, že to pro ni dobře dopadne.
S manželem rovněž hrajete zájezdové divadlo…
Máme program, s kterým zajíždíme do lázní, na firemní večírky, oslavy nebo na akce seniorů. Máme program se spoustou písniček a manželských scének. Začínáme jako novomanželé a pokračujeme přes intelektuální nebo hádavé manželství a končí to, jak se babka s dědkem pořád štengrují. Jen věřím, že tak s mým manželem nedopadneme!
Hana Lelitová-Prymusová
Ostravská rodačka Hana Lelitová-Prymusová si zahrála hlavní roli ve filmu režiséra Antonína Kachlíka Já, truchlivý bůh, když jí bylo 18 let. Ve své době slavný film natočený na námět Milana Kundery bývá v televizi dodnes reprízován. V té době vyhrála soutěž krásy Miss Vítkovických železáren a stala se vicemiss Ostravy. Přišly další role ve filmech Sladké hry minulého léta (rež. Juraj Herz), Hvězda padá vzhůru (rež. Ladislav Rychman), Ohnivé křižovatky (rež. Miroslav Horňák), Šepkajúci fantóm, Advokátka (rež. obou Andrej Lettrich), Nevera po slovensky (rež. Juraj Jakubisko), Zastihla mě noc (rež. Juraj Herz). Stálé angažmá měla v Divadle Petra Bezruče a ve Slezském divadla v Opavě, také hostovala čtyři roky v divadle v Českém Těšíně a dnes hostuje v Národním divadle moravskoslezském. Zahrála si i na letních Shakespearovských slavnostech v úspěšné Komedii omylů. V současné doby vyučuje na Lidové konzervatoři a Múzické škole v Ostravě-Mariánských Horách. Její manžel Adolf Prymus je členem operního sboru Národního divadla moravskoslezského.
